Zpěv a lidová muzika provází Ludmilu Vaškovou po celý život. „Nikdy jsem neměla ve zpívání velké ambice, jen mne zpívání hodně bavilo a těšilo,“ říká v rozhovoru pro Oko Beskyd Richarda Sobotky (19. 10. 2017). „Zpívání a hudbu všeobecně jsem totiž vždy považovala za samozřejmo.“
Prvním a základním impulzem na cestě k hudbě byla pro ni rodina a zejména tatínek, který vždy byl a stále je zapálený lidový muzikant a zpěvák. Spolu s bratry vytvořili rodinnou kapelu a s velkým úspěchem se zúčastnili soutěže Zpívá celá rodina. Právě tehdy si hlasu Ludmily Vaškové všiml ředitel Valašského muzea v přírodě doktor Jaroslav Štika a přizval ji do muzejního ženského pěveckého sboru Polajka.
V tomto období a ve spolupráci právě s dr. Štikou začala intenzivněji než dříve vnímat krásu a bohatství lidové písně. Dodnes toto setkání považuje za velké obohacení svého života. Zpívala pak s dalšími folklorními muzikami - Javořinou, Solání, či Kotárem. Díky častým nahrávkám v ostravském rozhlasovém studiu se pak seznámila s Janem Rokytou starším a muzikou Technik, s nimiž vystupovala také. Zúčastnila se rovněž koncertů, které po návratu z Holandska vytvořil Jan Rokyta mladší, mj. nezapomenutelného koncertu, v němž na festivalu Musica Pura vystoupili sopranistka Kateřina Janková a klavírista Ivo Kahánek. Posluchači měli při této příležitosti možnost slyšet lidové písně v úpravě Leoše Janáčka a současně také jejich původní verze v podání souboru Ensemble Flair. Vedle Kláry Obručové zde ryzí lidové písně rozezněl i hlas Ludmily Vaškové.
Ludmila Vašková je profesí výtvarnice, keramička a ilustrátorka, ale hudba ji provází stále. A neustále prolíná se světem výtvarného umění. V již zmíněném rozhovoru s Richardem Sobotkou uvedla: „…mívám-li někdy pochybnosti o smyslu výtvarné práce, zvláště v současné době, motivované především ekonomicky, honem pomyslím na dávné vzory. Věřím, že harmonie a krása prostředí, ve kterém žijeme, jakož i mnohé jiné kulturní prožitky, jsou pro člověka natolik významným zdrojem inspirace a pozitivní energie, že není možné se jich vzdávat, byť by šlo jenom o útulný domov, záhon květin, originální novoročenku, či malovaný hrnek.“